Z šedi pražské kanceláře do barevného ateliéru. Mladá návrhářka se inspiruje Afrikou

Petra Mládková je mladá, kreativní a talentovaná návrhářka z Prahy. Jen málokdo by tipoval, že její hlavní pracovní náplní je nudná úředničina. To však má brzy změnit její značka Be Africaine. Přestože působí na české módní scéně krátkou dobu, pestrobarevné látky s originálními africkými vzory a ženské střihy již získávají na své oblibě. Bavili jsme se s ní nejen o zajímavé cestě do módní branže, ale i o tom, proč se lidé bojí v módě experimentovat.

Jak se stane, že člověk vystuduje práva, roky pracuje a najednou se rozhodne zabalit své teplé místečko v kanceláři a začít tvořit? 

Vlastně to začalo čtením motivačních článků a příběhů o úspěšných lidech. Člověk si postupně uvědomoval, že se může živit něčím, co ho baví a že se peníze dají vydělávat zábavnějším způsobem, než je koukání do počítače a papírů… a že pondělí nemusí být den, který už po celý život bude nesnášet.

Nejdřív to pro mě bylo jako z jiného světa. Já jsem přece průměrný člověk, který je odsouzen k životu v kanceláři. Postupně se ve mně však probouzel pocit, že založit svůj zajímavý projekt přece může každý. Pak už zbývalo jen vymyslet, co člověka baví a o co se zajímá. A móda mě bavila vždy, takže to ani netrvalo dlouho.

Byl to absolutní krok do neznáma, nebo dobře promyšlený záměr?

Rozhodně to byl krok do neznáma. Nic jsem o této oblasti nevěděla. Navíc jsem obecně dost líná nad věcmi přemýšlet dopředu a uvědomovat si všechna úskalí, která mohou nastat. Ono to někdy stejně člověka může zbytečně odradit. Pokud se pro něco rozhodnu a nadšení trvá i za týden, tak do toho jdu. A komplikace řeším, až nastanou. K tomu je však potřeba silná motivace, jinak by to člověk při každém zádrhelu snadno vzdal. A i já měla párkrát namále. Ale motivace opustit jednou kancelář je silná.

Přestože Češi mají stále v módě velké rezervy, náš módní průmysl hýří řadou vynikajících návrhářů a návrhářek. Čím bys chtěla být jiná než ostatní? Kdo tě inspiruje?

Hlavní odlišnost vidím právě v afrických vzorech. Chci lidem ukázat, že i s výraznými vzory může člověk vypadat moderně a chic. Určitě je pár českých značek a návrhářů, které sleduji a hledám u nich inspiraci. Každý z nich je pro mě v určitém směru vzorem. Mám ráda třeba Sophistic by Veronika, Leeda, Girls without clothes, Josefína Bakošová nebo Poner. Poslední dobou ale úplně nejraději chodím do sekáčů, protože i tam se dobře hledá inspirace.

Bydlíš v Praze, denně  potkáváš davy lidí a turistů. Jak si stojíme v oblékání? Hodnotíš lidi na ulici a představuješ si, jak by jim slušely tvé modely?

Vždycky jsem lidi na ulici sledovala, ale od té doby, co jsem v této branži, sleduji je mnohem intenzivněji. Je to už taková deformace. Bohužel jsem dost kritická, málokdy vidím někoho, kdo je opravdu dobře a zajímavě oblečen. Také moji kamarádi ode mě málokdy uslyší, že se mi líbí to, co mají na sobě. Ale zase když už to řeknu, mohou si být jistí, že to myslím upřímně.

A nemyslíš si, že se lidé stále trochu bojí experimentovat, nebo naopak se někteří odvážou až moc?

Určitě se tu lidé bojí experimentovat a jsou hodně usedlí. Proto je moje značka obrovský risk, ale já věřím, že se klientela, která se chce odlišovat, najde.

Ve svém e-shopu si představila svou úplně první kolekci. Jaký to byl pocit prodat první model?

Krásný. Je neuvěřitelné, že člověk před rokem neuměl šít, nic o této branži nevěděl a po roce dokázal vytvořit něco, co se líbí i někomu jinému, který je za to navíc ochoten dát peníze.

Jak dlouho jsi na kolekci pracovala a co tě k ní inspirovalo?

Na kolekci jsem pracovala vlastně celý rok od doby, kdy jsem se vůbec rozhodla, že založím značku. Ale nejdřív to byla spíš jen taková fáze přemýšlení. Člověk průběžně něco zavrhoval a zase nacházel nové nápady. Samotné práce na kolekci trvaly asi tři měsíce, kdy člověk dával dohromady střihy, přemýšlel, kterou látku použít na ten který model, předával vše švadleně… Inspirací pro první kolekci byly ale hlavně věci, které já mám obecně ráda. Takže například topy bez ramínek, crop topy nebo košilové šaty a řasené sukně.

A proč právě Be Africaine? Ve spojení s africkými vzory si většina vybaví rozevláté modely a podobně. Co se ale skutečně skrývá za značkou?

Já jsem tyhle látky objevila během svého pobytu v Paříži, tohle byla ta největší inspirace z ulice, a na první pohled jsem se do nich zamilovala. Nic podobného jsem u nás nikdy neviděla. Tak jsem začala pátrat, kde se dají koupit. Když se řekne africká móda, i já si představím volné beztvaré batikované etno oblečení a toto vnímání chci právě změnit. Zároveň chci ale upozornit, že látky nejsou z Afriky, vyrábí se v Evropě a jejich vzory jsou Afrikou pouze inspirované. Do budoucna bych ráda pracovala i s materiály přímo z Afriky, ale to bude delší proces.

Vypadá to, že Be Africaine je hravou a svěží značkou. Pro koho jsou tedy modely šité na míru?

Modely jsou pro ty, kdo se nebojí být vidět. Chce to trochu sebevědomí, jelikož lidé na vás na ulici koukají. A hlavně pro ty, kdo si chtějí s módou hrát a hledat nové kombinace. Zatím šiji pouze dámské oblečení, ale do budoucna plánuji šít také pro pány (pár dotazů na nějakou bláznivou košili už jsem dostala) a pro děti.

Mnoho návrhářů říká, že inspiraci hledají všude kolem sebe. Jak to máš ty? Inspirují tě například i látky, nebo máš vymyšlený model a hledáš pro něj ten správný vzor či motiv?

Já to mám stejně, ono se opravdu jen stačí dívat kolem sebe. Někdy se mi nápad zjeví v hlavě jen tak, najednou to prostě vidím.

Se střihy je to různé, někdy vidím látku a hned vím, že by z ní byly třeba super šaty. Někdy mám zase naopak hotový střih a teprve pro něj hledám vhodnou látku.

A jaké jsou Tvé další plány? Máš už v hlavě, co dalšího by se mělo objevit v e-shopu Be Africaine?

Je před námi zima, což je výzva, protože v zimě všichni chodí dost monotónně oblečeni. Podzimní a zimní věci se už tvoří, ale víc neprozradím. Během příštího roku bych chtěla začít nabízet také věci přímo od afrických designérů. Nějaké už mám vytipované, tak uvidíme, jak se s nimi bude možné domluvit.

Máš cíl, nebo sníš o něčem, čeho bys chtěla v této branži dosáhnout?

Mám dílčí cíl, který se týká samotné Be Africaine. Udělat z ní stabilní značku, která bude tvořit dámské, pánské i dětské oblečení. A hlavní cíl je otevřít kamenný obchod. I když je dnešní doba hlavně online, stejně mám pocit, že až otevření kamenného obchodu znamená, že značka je úspěšná.

Pak mám ještě jeden vedlejší cíl, a to začít spolupracovat s africkými designéry (nejen návrháři) a nabízet jejich zboží. V Africe je spousta šikovných lidí, kteří tvoří zajímavé a krásné věci, o kterých jsem přesvědčena, že v Evropě mohou uspět. Chci, aby lidé začali chápat Afriku a africkou tvorbu jinak, než je tomu nyní.

A obecně je mým cílem, aby v ulicích bylo více barev. Oni pak i lidé budou veselejší a pozitivněji naladění. Aspoň já to tak mám, když mám na sobě některý ze svých modelů.

Foto: Be Africaine