GastroPražské novotyTOP

Na super kafe, avotousty, plný displej sladkostí a „good vibes“ lákají v Coffee room

Vinohrady jsou rájem kaváren. Neustále tu vznikají nové a zanikají neúspěšné podniky. To ovšem není případ příjemné kavárny Coffee room v Korunní ulici, která již pár let patří k nejoblíbenějším pražským kavárnám. Mladý pár, Jiří a Monika Mahrovi, si přivezli zkušenosti i vztah ke kávě ze svého dlouhého pobytu v Londýně. Jak moc těžké byly jejich začátky, nebo jaká káva má u zákazníků největší úspěch, se dočtete v rozhovoru.

Monika a Jiří Mahrovi, majitelé Coffee room.

Vystudoval jsi žurnalistiku – to má ke kávě hodně daleko. Prozraď nám, jak jste se s manželkou ke kávě dostali?

Právě díky žurnalistice jsem se kávě dostal. Samozřejmě přeháním, ale své předchozí práce jsem měl dost, moje žena, tehdy ještě přítelkyně Monika, to měla podobně, a tak jsme odcestovali žít do Londýna na dobu neurčitou. Tam jsme se zamilovali do kafe a všeho kolem.

Když jste se rozhodli, že otevřete kavárnu, neměli jste obavy, že bude Coffee room jen jednou z mnoha pražských kaváren? V čem jste chtěli být (a jste) jiní?

Upřímně tuhle obavu jsme neměli. Vytvořili jsme si určitou vizi, koncept, a ten se od samotného počátku odlišoval a za tím jsme šli. Je ale potřeba taky zmínit fakt, že čtyři roky nazpátek tady těch kaváren a espresso barů nebylo tolik, takže skutečně taková obava by nebyla na místě. Naopak jsme měli pocit, že přinášíme do Prahy něco nového, neokoukaného a jedinou obavou bylo to, jak to tady lidi přijmou, nebo jak dlouho jim to potrvá. Neměli jsme ponětí, jak funguje česká gastroscéna, neměli jsme žádné kontakty, ale to všechno přišlo postupem času. Učili jsme se to dělat až vlastně poté, co jsme podnik otevřeli. Nebyly to jednoduché začátky. (smích)

Co bylo v začátcích vůbec nejobtížnější? Jak je těžké uspět mezi pražskou konkurencí?

Jak už jsem zmínil, rozjezd byl těžký z mnoha důvodů. Ale poté, co jsme se jasně vyprofilovali a zavedli snídaně, začal Coffee room fungovat tak, jak jsme si kdysi vysnili. Ale jak říkám, trvalo to, stálo za tím hodně práce, nechci, aby to znělo jako klišé, ale je to tak. A uspět mezi konkurencí v Praze je samozřejmě velice těžké. Množstvím dobrých podniků na kilometr čtvereční podle mě můžeme konkurovat světovým metropolím, za poslední dva roky jsme sami dost překvapeni, kolik nových a skvělých projektů tu lidi vytvořili, ale to je dobře. Zkvalitňuje to život ve městě a posouvá to nás. Alespoň nás to nutí pořád naplno pracovat a inovovat, zlepšovat zákaznický servis, obměňovat. To je na této práci to skvělé.

Coffee room., Korunní 74, Praha Vinohrady

Jak jste zmínili, kaváren v Praze neustále přibývá. Bohužel ne všechny jsou úspěšné. V čem myslíte, že spočívá jejich neúspěch?

Mám na to takový názor. Hodně lidí vidí, že espresso bary s výběrovou kávou jsou teď trendy věc a vidí kolikrát plný podnik a říkají si, že ono to nebude asi tak těžké. Uděláme fancy interiér, budeme mít supr kafe, to půjde. Ale tak to nefunguje. Existuje strašně moc proměnných, které na tom mají svůj podíl, ale to je na dlouhý rozbor. V první řadě se musíte nějak vymezit a něčím odlišit. Zároveň je důležité se umět sám natolik dobře zpropagovat, aby se o konceptu dozvěděla veřejnost. Jasně, každý dělá sociální sítě, ale je také otázka, jak je děláte a jaký skutečně máte ten zásah. Kvalita produktu musí být vždy absolutní, stejně tak je to se zákaznickým servisem. My jsme se prostě v Londýně zamilovali do několika konkrétních espresso barů, ale nekopírovali jsme je. Vzali jsme si z nich to, co jsme na nich milovali. Třeba to, jak baristé mluvili se zákazníky, jak se chovali, neformální atmosféra, hudba. To pak celkově vytvoří určitou atmosféru uvnitř a to je vyjma kvalitního produktu to, proč se lidé vracejí. Podle mě prostě vycítí, že je to opravdu z nás, od srdce. A ne že jsme jen přebrali úspěšný koncept z venku, to nejde.

Když se řekne Coffee room, co by se mělo lidem vybavit?

Super kafe, avotousty, plný displej sladkostí, „good vibes“ a skvělí zákazníci.

Vaše kavárna je známá tím, že se nebojíte experimentovat, a proto u vás dostanou lidé mnohem více, než jen všeobecně oblíbené espresso. Snažíte se zároveň své zákazníky vzdělávat, aby poznali něco nového a třeba i lepšího?

Myslím, že tohle už je passé. Taková edukační, řekl bych až nazi-kafe-vlna tu proběhla, byla nutná a bez ní by to nešlo, ale jsem rád, že už je za námi. Přijde mi, že zákazníci espresso barů už moc dobře vědí, co chtějí, a jen minimum je takových, co k nám zabloudí, a nebo nemá potuchy o kafi. U nás se dlouhodobě mezi nejvíce prodanými kávami pohybuje flat white, kdo by ještě tři roky nazpátek řekl, že se to stane?

Jak vybíráte kávu, kterou zákazníkům nabízíte? Máte svého favorita?

Vybíráme evropské prověřené pražírny, které smysl podnikání mají nastavený podobně jako my. Chceme se o kafi hodně dozvědět. Ideální je, když všechno probíhá na přátelské bázi. Nejvíce bereme zrnka od kluků z Amsterdamu – White Label Coffee.

Káva však není jediné, na co k vám lidé chodí. Co váš slavný avokádový toast – kdo přišel s tímto skvělým nápadem?

Moje žena Monika. Přišla s ním v momentě, kdy se ještě nikde u nás nedělal a já jsem vůbec neměl tušení, že něco takového existuje. Ale jakmile jsem ho poprvé vyzkoušel, věděl jsem, že to bude fungovat.

Kdy je u vás nejvíce takříkajíc narváno? Dávají lidé přednost snídaním či se zastaví pro kávu s sebou?

Nejvíce lidí chodí v dopoledních hodinách právě na snídaně. Ty u nás děláme do 12 hodin. To je téměř pořád plno. Nově jsme teď také zavedli odpolední snacky – domácí hummus s grilovanou pitou a olivami, abychom nabídli alternativu i těm, co se k nám ráno nedostanou.

Jaké jsou vaše plány do budoucna? Máte v plánu Coffee room. ještě nějak rozšířit? Co další pražská pobočka?

My jsme ještě společně s mojí sestrou Silvií v létě otevřeli Donut Shop, takže pro tuto chvíli to stačí a chceme se naplno věnovat oběma podnikům tak, aby se nadále těšily velké oblibě u zákazníků.

Když zrovna nepracujete, jaké akce v Praze rozhodně nikdy nevynecháte?

Farmářské trhy, hlavně ty na Jiřáku. Pak akce typu zabíjačkové hody, masopust 🙂 To miluje má žena. Rádi chodíme do restaurací, na snídaně i večeře. Jinak já vyloženě akce nevyhledávám, rád si zajdu do fitka nebo na fotbal.

Více o Coffee room.

 

Foto: Jiří Mahr, Coffee room.

Štítky
Show More

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *