Pražská historieTOP

Tisíce bytů v Praze jsou prázdné konzervy. Víme proč

Že je v Praze málo bytů?! Na trhu to tak v poměru nabídka-poptávka sice je, ale stačí po ulicích širšího centra chodit se zvednutou hlavou a hned člověk pozná, že ve skutečnosti jsou tisíce bytů prázdných. Činžovní domy mají funkční komerční přízemí a další patra jen nahlodává zub času. Zjišťovali jsme, jak je to čtvrtstoletí po pádu socialistické správy bytového fondu možné.

Důvod je prostý: činžovní domy mají sice soukromé vlastníky, ale stačí jim příjmy z přízemí a zbytek domů jim slouží jako finanční konzervy. Je jim úplně jedno, že omítky padají, na oknech se lepí vrstvy prachu a venku čekají na koupi tisíce Čechů a cizinců.

Ceny hlavně v širším centru šly za poslední dva roky až neuvěřitelně nahoru, v některých případech i o více než čtyřicet procent. Metr se běžně prodává za sto, sto padesát tisíc, v lepších standardech od 200 tisíc.

Když zabrousíte do katastru nemovitostí a mezi lidi pracující pro developery, zjistíte, že velká část více méně neobsazených činžovních domů v Praze je vlastněna Italy. Najdete například takové v ulicích mezi Štěpánskou a Legerovou.

Čtěte také: V Praze je tisícovka neobydlených domů, některé vlastní i magistrát

Jako třeba v Hálkově ulici. Dům vypadá jak z 90. let. Večer tam svítí jen jedno omšelé okno. U otlučených vrat je na fasádě ještě historická cedulka OPBH. Vlastník: Ital.

Stejné je to na Náměstí Míru. Dole funkční samoobsluha, nahoře zatlučené byty. „Chodí za ním skoro každý měsíc někdo, ať to prodá. Neprodá to. I my jsme to zkoušeli,“ vypráví čtyřicetiletý zkušený manažer české developerské společnosti.

Prázdný dům na Legerově ulici

Jak se to přihodilo? Především v 90. letech získaly činžovní domy zpět potomci původních vlastníků, restituenti. Ti si se správou domů moc nevěděli rady, a hlavně je zlákaly peníze právě od Italů, kteří u nás hojně nakupovali činžovní domy a nikdo se jich tehdy neptal na původ peněz, a zda jsou zdaněny. Tehdy bylo Česko na hony vzdáleno nějaké EU.

I když příjmy třeba z Airbnb jsou velké, tak staré byty vyžadují investice a Italům i jinými laxním vlastníkům, se investovat nechce. „I kdyby ty domy spadly, tak pořád mají rostoucí hodnotu. Volného místa v centrální Praze rapidně ubývá, není moc kde stavět, co rekonstruovat,“ říká manažer.

Činžáky se běžně prodávají za 200, 300 miliónů korun i více. Je jediná šance, aby hlavně Italští vlastníci své činžovní konzervy dali na trh. Italská vláda občas vyhlásí daňové prázdniny. Ty jsou postaveny na tom, že když jejich poplatníci zaplatí aspoň něco, vše ostatní je jim odpuštěno a italský berňák se už na další věci, kde k majetku Italové přišli, neptá. A tak vlastníci, když rychle potřebují větší částky, nějaký ten činžák rychle prodají. To je příležitost pro developery, ale připomíná to čekání na rybu u Berounky.

Nejen Italové, i Češi

Nutno dodat, že takto zakonzervují činžovní dům i někteří čeští restituenti. Například jeden z nich u Nábřeží kap. Jaroše na Praze 7 vlastní zhruba téměř devadesátiletá paní. Dole jsou obchody. To ji zjevně k příjmům stačí.

„Říká, že dům zachovává pro rodinu. Nikdo s domem ale nesmí nijak nakládat. Jen se konzervuje. Třeba ji přesvědčíme,“ říká jiný pražský investor do činžovních domů.

Koupí za sto, investuje třicet, rozprodá na byty a zkasíruje od 200 do 300 miliónů. Developeři navíc s prodeji ani nespěchají. Dají byty do nabídky a testují poptávku. A když vidí, že cena roste, s prodejem konkrétnímu zájemci si počkají.

Tak je bytů v Praze málo nebo vlastně není?

Bytů je dost, obyvatelstvo se bude zahušťovat. Říká se, že do Prahy se vejde i dvakrát více trvalých obyvatel.  Jen je jisté, že tzv. střední třída s kořeny v Česku bude stále více vytlačována bohatějšími kupujícími z Ruska, Číny, Vietnamu i ze Západu.

Show More

Související články