Oprava Libeňského mostu, výstavba metra D, rekonstrukce žižkovských ulic, rychlodráha na letiště, tunel Blanka, nové stanice metra A. Co mají tyto projekty společného? Jsou buď předražené, problematické, nebo zpožděné a jejich řešení se odsouvá. Inspirovat se Praha může ve vlastních městských částech. Pojďme se podívat na srovnání, jak kdo pracuje.
Praha má jako každé město tisíce drobných i větších problémů, od neprakticky řešené křižovatky přes zanedbané mosty až třeba po nedostatek parkovacích míst. Pravá ruka občas neví, co dělá levá. Například řešení počtu parkovacích míst v Praze pro režim Park and Ride ukazuje jako špatný příklad expert hnutí Pro Prahu na dopravu Ondřej Myška.
„Dnes jich jsou v Praze k dispozici 4 000, přičemž koncepce z roku 2000 plánovala už v roce 2010 s 18 000 parkovacími místy v režimu P+R. Správce komunikací v Praze, společnost TSK, v plánování dopravy v klidu nezohlednil faktory, které potřeby parkovacích kapacit ovlivňují. Vysledované interakce jednotlivých typů dopravy nejsou vzájemně koordinovány. Výsledkem je, že parkovací místa jsou využívány neefektivně a pražské ulice jsou přecpané auty. Přičemž podrobné průzkumy ukazují, že deficity parkovacích kapacit jsou pouze lokální,“ říká Myška.
Jde to i lépe
Pro město může být inspirativní podívat se na to, jak se projekty řeší v jednotlivých městských částech. Ty mají bezprostřední dopady na život obce. Vedení městských částí je v daleko větším kontaktu se svými voliči a musí se tak pořádně otáčet a snažit se o co nejlepší výsledek. Akceschopnost politiků je totiž na lokální úrovni ještě zásadnější.
„V uplynulých letech se postavily dvě mateřské školy. V současné době budujeme základní školu prvního stupně a hasičskou zbrojnici. Termín dokončení ZŠ je září a hasičské zbrojnice říjen 2018,“ shrnuje Václav Drahorád z hnutí Pro Prahu, starosta městské části Praha Újezd.
Pro městské části je důležité najít shodu a řešení skutečně realizovat – a daří se to podstatně lépe než ve „velké“ Praze.
Tři měsíce vs. 15 let
Michal Popek, starosta Prahy Lipence, se domnívá, že městské části sice staví za peníze, které poskytuje Praha, ale dovedou je využít efektivněji než město. „V průběhu let v naší městské části proběhlo poměrně dost rekonstrukcí. Například školy, školky, v loňském roce jsme provedli během tří měsíců zpevnění místních prašných komunikací asfaltem v délce minimálně tři kilometry, zatímco magistrát plánuje 800metrovou ul. Na Lhotkách již 15 let, ale zatím se ještě nekoplo,“ zdůrazňuje.
„Třeba pokud v Praze stavíte jakoukoliv budovu, logicky musíte být připojeni na sítě a kanalizaci, bez toho nepostavíte nic. Obrovským problém je, pokud je tato infrastruktura opomenuta a vystavěná kanalizace například nepočítá s tím, že by se na místo přestěhovaly další tisíce lidí. Pak už nic nepostavíte. některé části Prahy se nerozvíjí jednoduše proto, že nestačí kapacita čističek. A to se další roky nezmění, takže se zde nekopne do země, i kdyby to územní plány umožňovaly,“ říká Karel Fischer z hnutí Pro Prahu.
Účet za nevydařené projekty mohou pražským politikům vystavit sami obyvatelé – v podzimních volbách. Právě zde se bude rozhodovat i o tom, zda se akceschopnost města v dalších letech zvýší.
