Věřte nebo ne, zázraky se stále dějí. Možná je to těmi Vánocemi, možná je zrovna správná konstelace hvězd – ať tak či onak, jsem za to vděčná.
V minulém příspěvku jsem psala o stromě, který je kousek od našeho věžáku a o tom, jak jsem ho nazdobila v noci z 30. na 1. prosince.
Byl to čin naprosto bezelstný a čistě pro radost všech, kteří chodí okolo. Upřímně jsem ale doufala, že se tím třeba někdo inspiruje a dá na strom i svoje ozdoby.
Minulý týden jsem našla tři ozdoby rozbité. Nechci spekulovat nad tím, jestli spadly sami a nebo je někdo úmyslně rozbil. Na stromě se ale objevila jedna nová. Růžová střapatá koule, která by normálně měla do vánoční ozdoby daleko, ale tady vypadala perfektně.
Bylo to skutečně miloučké, ale smíšené pocity ve mně zůstaly.
Dneska, když jsem odpoledne venčila Vafli, začalo sněžit. Miluju sníh – a to i v Praze ( i přesto, že jsem řidič) a samo o sobě to bylo krásné. Ale nechci se vám tu rozplývat nad sněhovou romantikou.
Když jsme zašly za roh, hned jsem to uviděla. I když už byla tma a přes sníh se stěží prodralo pár paprsků z lampy, na stromku se leskla spousta ozdob.
Nevím, kdo je tam dal, ale vím, že včera tam nebyly.
Věřte nebo ne, ale i přes tu zimu mi ukápla slzička dojetí. Byla to taková nádhera! Nestal se z něj žádný zářící stromek jako ze staromáku – tohle je realita, ne hollywoodský film.
Moje prvotní obavy, že někdo ozdoby sebere, mi teď přijdou ak hloupé – tak dospělé. Jsem ráda, že jsem poslechla to dítě v sobě a rozhodla se věřit, že je nikdo nesebere – ba naopak.
A tak se také stalo. Takže si myslete, co chcete, ale pro mě to je a bude vánoční kouzlo.