Česká módní scéna je stejně kvalitní jako zahraniční, tvrdí návrhářka Tereza Ujevićová

Ráda kouzlí s barvami, vytváří abstraktní textilní obraz, který je naprostým originálem. Talentovaná návrhářka Tereza Ujevićová se módní tvorbě věnuje již řadu let a své zkušenosti dokonce předává mladým návrhářům v Institutu módní tvorby. Jak sama říká, ve své práci se snaží o jistou nahodilost. Ráda pozoruje, jak si věci žijí vlastním životem a hledá estetiku v nedokonalosti. Její modely jsou vždy jedinečné, spontánní a hravé. Najdete v nich vše, jen ne nudu.

Aktuálně řada návrhářů finišuje práce na jarní kolekci. Jak a kde ale například vy hledáte v tomto chladném období inspiraci pro svěží jarní kousky?

Zjišťuji, že mě trvá někdy až dva roky, než se mi podaří zrealizovat svůj nápad. Takže inspirací jsem zásobená už delší dobu. Přesto mám trochu skluz, teprve kolekci chystám. Zatím jsem dělala spíše projekty s nějakým konceptem bez určení na dané období, a tak se teprve pomalu zajíždím do principu sezónní módy. Tentokrát by ale měla být na léto, ze lnu navrženého studiem Geometr, za kterým stojí textilní návrhářky Klára Spišková a Linda Kaplanová.

V čem je tento len tolik specifický?

Len, tkaný v Linmasteru v Šumperku v ČR, je vymyšlený tak, že jeho pruhovaný dezén se opakuje po čtyřech metrech, takže je nepravidelný. Tím budou modely unikátní. I když použiji stejný střih, zobrazí se jiná kompozice pruhů. Kolekce by měla být běžně nositelná, postavená hlavně na letních šatech. Inspirace vychází z předešlých kolekcí a v tomto případě hlavně z materiálu lnu. Len má krásné vlastnosti. Je ekologický, recyklovatelný, biologicky odbouratelný, přirozeně antibakteriální, nevytváří statickou elektřinu, je prodyšný, v létě chladivý a v zimě hřeje. A je krásně ležérně mačkavý. A k tomu pruhovaný!

Kromě běžné kolekce tvoříte i svatební šaty na zakázku. Je někdy obtížné skloubit přání klientky a vaši představu o výsledné podobě šatů?

Tvorbu svatebních šatů pojímám tak, abych maximálně vyhověla přání zákaznice – nevěsty, samozřejmě tak, aby to bylo v souladu s mým estetickým cítěním. Nesnažím se nevěstám za každou cenu vnutit svůj přístup. Svatební šaty jsou delikátní záležitostí, upřednostňuji poznat osobnost nevěsty a na tom stavět – jaká je, jakou má postavu, co má ráda, čím se zabývá, jak mluví, jak se pohybuje… Někdy se stává, že si slečna o radu řekne, to je pak pro mě příležitost navrhnout jí něco z mého autorského rukopisu. Zatím jsem měla tu čest dělat pro skvělé, krásné, různě umělecky založené, tvůrčí povahy žen.

Co je podle vás při tvorbě a výběru vhodných svatebních šatů nejdůležitější?

Co platí vždycky, je, že nevěsta chce být krásná! Musí jí to slušet, musí se v šatech cítit dobře. Podle mě by měla zůstat sama sebou a ne si obléknout svatební kostým a náhle se stát „něvěstou“ z půjčovny. Nejsem zastánce těch vycpaných korzetů, výztuží a polyesterových šlehaček na tom… Je dobré v materiálu a střihu podtrhnout osobnost nevěsty a povahu svatby. Každá nevěsta má svůj příběh a každé šaty jsou speciální, individuální, opravdu šité na míru. V tom je rozdíl od navrhování volných kolekcí.

Loni jste představila na Designbloku 2017 kolekci Nutkání, která zaujala svou barevností i spontánností a dokonce dostala nominaci na cenu Czech grand design 2017. Co máte v plánu pro letošní rok?

Pokračovat v jakési návaznosti na autorský textilní výtvarný projev. Kolekce byla založena na ručně barveném hedvábí a ručně tkaném autorském materiálu od Lindy a Kláry. Celá kolekce byla laděná do zimní barevnosti, doplněná mým autorským prošíváním, evokujícím námrazu na kabátech. Stánek na Designbloku představoval jakési ledové království, na němž spolupracovala architektka Dorota Kluská. Byla bych ráda, kdyby se mi časem povedlo práci zefektivnit. Zatím to je krásná, ale dlouho trvající činnost, protože vše od návrhů až po realizaci (kromě toho barvení a tkaní) dělám sama.

Jedna z vašich kolekcí “Modré z nebe” využívala ručně barvené bavlněné a hedvábné látky, které se následně proměnily v košile a šaty. Využíváte i v dalších kolekcích ručně zdobené látky?

Tak nějak přirozeně o svém oblečení přemýšlím výtvarně. Jde v tom o jistou nahodilost, hledání estetiky v nedokonalosti. Například kolekce „Nezevšední“ byla celá pokreslená. Modré z nebe jsem si dovolila zhmotnit v podobě akvarelových skvrn. V projektu Niterné jsem si hrála s propletenými pruhy úpletu jakoby sochařsky. Šlo mi o převedení kresby, čar tužky do 3D podoby. Hledám podobnosti nějakého jevu s podobnostmi materiálu, mám takový textilní přístup. Našívané aplikace, které se objevují skrz více kolekcí (v diplomové práci Větrno, Nutkání), původně znázorňovaly námrazu, navátý sníh, jinovatku. Tato technika je zároveň recyklací zbytků materiálu. Z odstřižků skládám barevné kompozice, vzniká tak abstraktní textilní obraz. Kolekce modré z nebe jsou dvě, ta starší využívá digitální tisk akvarelových skvrn. Na to jsem navázala v jemnějším, unikátnějším, poetičtějším, hedvábném provedení založeném na ručním barvení opět ve spolupráci s textilními designérkami Klárou Spiškovou a Lindou Kaplanovou. Holky dostanou nastříhaný materiál a mojí rámcovou představu o náladě a barevnosti a pak už se děje vůle Kláry a Lindy.

Nejste někdy nervózní, jak výsledek dopadne?

Já vždy nedočkavě přihlížím! Je to strašně napínavé, jaký obraz jim pod rukama (a pod pokličkou hrnců s barvami) vznikne. Je to velice citlivá, spontánní práce, kde jistou roli hraje náhoda, a to je vždycky dobrodružství! Po vodních lázních model sesadím dohromady a společně ještě prohlížíme, jestli nám kompozice ladí. Každý kousek je originál. Pokaždé vznikne něco unikátního. Práci Lindy a Kláry neustále sleduji a snažím se ji zapojovat do dalších kolekcí.

Prozraďte nám, na jakých módních akcích vás můžeme během letošního roku v Praze potkat?

Jestli to dobře dopadne, přijďte na Prague design week, který se chystá v Kampusu Hybernská a kde bych měla představit onu lněnou kolekci s pracovním názvem Mezi pruhy. A dál sledujte, uvidíme, zda a kde se uvidíme!

Kromě vlastní značky jste se podílela i na tvorbě kostýmů pro herce. Jak moc se tyto dvě oblasti liší

Ačkoliv jde v obou případech o oblečení, je to úplně jiný druh práce. V divadle je dáno konkrétní téma. V kolekci si ho vymýšlím, volně mě inspirují různé až iracionální věci. V divadle je potřeba téma nastudovat a postupovat více logicky. V obou případech jde o výtvarné vyjádření. Nevím, jestli se mi daří mít v divadle charakteristický rukopis, myslím, že ho teprve hledám. Divadlo má svoji jedinečnou atmosféru, na něco se tam hraje, ne snad povrchně, spíš psychologicky. Je to týmová práce. Někdy režisér chce civilní hru, to je pak potřeba, aby kostým postavy jakoby nebyl vidět. Vždy ale záleží na domluvě a celkové představě na co dát důraz. Divadlo je o efektech a zkratkách.

V jakých divadelních hrách můžeme vidět některé z vašich kostýmů?

Téměř vše už mělo derniéru. Ještě je poslední šance zhlédnout představení ve strašnickém divadle X10 – Tu noc těsně před lesy, scénickou povídku francouzského dramatika Bernarda-Marie Koltése. V režii Ondřeje Škrabala na scéně vystupuje jediný herec Michal Balcar, který se prodírá davy a přitom samotou v noci ve městě. Výsledek jeho kostýmu je bunda ze sekáče. Takže na velkou výpravu si budeme muset počkat. Scénicky je povedená, dokonce byla zahrnutá mezi inscenaci roku 2017, takže doporučuji!

V posledních letech se u nás, a obzvláště v Praze, roztrhl pytel s novými mladými návrháři. Jak se díváte na tento boom? Vítáte, že se u nás konečně tvoří originální kousky a nejsme tak závislí pouze na zahraničních návrhářích?

Je to o sebevědomí a uvědomování si okolností a souvislostí. Čím víc značek, tím je větší výběr. Čas ukáže, kdo vydrží. Vytrvaost a osobní přístup dělá značku nějak charakteristickou. A je dobře tvořit a podporovat lokální módu. Já sama vedu kurzy v Institutu módní tvorby na Vinohradech, kde vychovávám konkurenci 😀

Co obecně obdivujete na české módní scéně?

Píli, snahu, rozhodnutí, vytrvání, protože podmínky tady nejsou ideální. Česká módní scéna je podle mě stejně kvalitní jako zahraniční. Jen je potřeba to lidem tak nějak víc vysvětlovat a dokazovat.

A je naopak něco, co vám vadí a ráda byste, kdyby se to podařilo změnit?

Měla jsem vždycky pocit, že Čechům chybí vkus a odvaha. To už ale neplatí přinejmenším v Praze! Já myslím, že se to mění. Pomalu, rychle to ani nejde, pak by to nemělo dlouhého trvání. Myslím, že lidé víc přemýšlí o tom, co na sobě nosí, odkud oblečení pochází, za jakých podmínek bylo vyrobeno, z jakého materiálu je… Alespoň tomu věřím, že se tohle téma bere čím dál víc na vědomí. Samozřejmě lidé v ČR dávají přednost pohodlí, pohodlné údržbě, aby se materiál nemačkal, pak to ale nebude nic přírodního.

Na závěr nám prozraďte, na co se momentálně připravujete a na co se můžeme těšit.

To bude asi ta letní lněná pruhovaná kolekce!

Foto: Tereza Ujevićová