Jak zakletý zámek, ale ne v objetí růží, ale marastu, je budova bývalého Vyšehradského nádraží. Zanechali nám ji předci, citliví stavitelé. Ani jeden z nich už dávno nemůže žít. Kdyby viděli, co dnešní generace s jejich stavbou udělala, plakali by. Podívejte se.
Vyšehrad býval samostatným městečkem, nezávislým na Starém Městě. K Praze ho připojili v roce 1883. Tomu předcházelo vybudování Železničního mostu v letech 1871-72. Ruku v ruce s ním vzniklo nádraží Vyšehrad. V roce 1907 bylo předěláno v překrásnou secesní stavbu. A za 53 let na to, v roce 1960, nádraží zrušili. Budiž, třeba nebylo potřeba.
Jenže i bezmála tři desítky let od pádu socialismu je bývalé Vyšehradské nádraží ruinou, kde si v koutě bývalého nástupiště dávají dostaveníčko akorát narkomané.
Každý den to vidí tisíce Pražanů i mimopražských, kteří zde projíždějí vlaky z trasy Plzeň – Beroun-Dobřichovice-Smíchov-Hlavní nádraží. Možná už to ani nevnímají.
Překrásná budova alespoň v obvodovém zdivu zatím zůstala, ale pořád to jde s ní z kopce. A teď to vypadá, že nejasný vlastník, zamaskovaný pod v podstatě anonymní akciovku, čeká až objekt úplně spadne, nebude tudíž co památkově chránit, a získá tak lukrativní pozemky.
Nemá ani cenu zde rozepisovat detaily, jak to vzniklo, co se plánovalo, jaké byly smělé záměry a sliby, kdo to koupil a jak to nakonec dopadlo. To si každý může najít na svém mobilu třeba právě po cestě vlakem na Wikipedii nebo na zpravodajských serverech.
Je především otázka, zda už toto není chvíle pro diskuzi o vyvlastnění ve výjimečných případech, kdy někdo získal mimořádnou stavbu, léta s ní nic nedělá, a ani nemá k tomu žádnou vůli. Pokuty podle stavebního zákona a na základě obecního ohrožení? Ale jděte, ty není po takových stát schopen ani vymáhat, natož aby k něčemu vedly.
Vždyť tolik nejrůznějších fondů, bank, zkrátka kapitálu, by rádo investovalo, půjčilo na zajímavý projekt, kterým by objekt bývalého Vyšehradského nádraží mohl nepochybně být. Jenže vlastník, kdo ví ve skutečnosti odkud, je jako by byl neznámý. Ticho po pěšině.
Otevřou k tomu pražští politici alespoň diskuzi, když podle některých má být přece lépe, a prolomí zakletí nejen Vyšehradského nádraží?
„Praha už stojí. Vlastně už dokonce už padá“
„Vzhledem k tomu, že v Praze projekty na výstavbu nebo rekonstrukci trvají 20 let, tak se za pět let nic nezmění, pokud stávající vedení Prahy zůstane. To má na práci všechno ostatní, jen ne strategický rozvoj Prahy. Nemají Prahu jako svůj životní projekt. Řeší stranické půtky a jak naplnit kapsy svým politickým stranám,“ říká volební lídr hnutí Pro Prahu Karel Fischer.
„Tohle zdevastované nádraží je další ukázka toho, jak to město stojí. Vlastně už dokonce padá. Je třeba, aby tady došlo k nějaké politické změně a k nějaké vizi na tři volební období. Pražští politici mají Prahu jako svůj vedlejšák. Věnují se partajničení a na Pražany kašlou,“ dodává Karel Fischer.
