Paul a Michael jsou životními partnery už několik let – k nelibosti Michaelovy matky Carol, která Paula zrovna nemiluje. Když její syn upadne do kómatu a po probuzení si nepamatuje posledních 11 let svého života, je to pro ni šance, jak získat Michaela zpět. Ale co Paul? Divadlo Ungelt si klade otázku, do jaké míry utváří paměť naši osobnost.
Kulisy nemocničního pokoje: postel, stolek, stěna a dvě křesla. S minimalistickou scénou si vystačí hra, která stojí na hereckých výkonech briskně ironické Maciuchové, zdánlivé strohosti Stacha a zmatku probuzeného Novákova Michaela, o jehož duši se strhne boj mezi matkou a milencem.
Právě ti dva jsou valnou část děje centrem pozornosti. V nejistotě čekání, zda se jejich milovaný kdy vrátí k vědomí a životu, šlehají po sobě drobnými i hlubšími verbálními seky. Probuzený Michael pak navzdory chybějícím vzpomínkám nepůsobí zničeně, srší elánem a užívá si svou roli nepopsaného listu.
Hra se přitom vyhýbá klišé. Prvoplánovým vyzněním by byla touha matky, aby původně homosexuální syn náhle díky přenastavení mysli zatoužil po dámách. Jenže Carol nemá se synovou orientací problém, má ho ráda takového, jaký je. Nebo lépe řečeno, jaký před lety byl. A jakého by ho přece jen měla ráda zpátky…
Jak se s tím ale srovná Paul? Stach skvěle ztvárňuje člověka, který o svého milovaného přichází hned dvakrát – napřed s hrůzou, že Michael vůbec nepřežije a poté s rozpaky, že vedle něj stojí někdo, kdo si ho nepamatuje. Radost z probuzení se mění v pochyby a zoufalství. Přichází čas na sebereflexi a uvědomění, že někdy je třeba dát lidem volnost… aby se mohli sami vrátit, pokud chtějí.
4 000 dnů
Divadlo Ungelt
Hrají: Hana Maciuchová (Carol), Ondřej Novák (Michael), Petr Stach (Paul)
Režie: Pavel Ondruch
Autor: Peter Quilter
