Rodiče sportujících dětí by měli důvěřovat trenérům. Kroužky a vybavení stojí dost peněz, takže rodiče mají někdy pocit, že můžou do tréninku aktivně zasahovat. Dobrý rodič podporuje a chválí dítě, pokárat by ho měl trenér, říká bývalá trojskokanka a bronzová olympijská medailistka Šárka Kašpárková.
Jaké jsou nejčastější pohybové předpoklady u českých dětí?
Každý člověk má něco dané geneticky. U dětí by se mělo dbát hlavně na to, aby se rozvíjela rychlost a obratnost. Aby byly všestranné. Je to dítě od dítěte. Nelze paušalizovat.
Jsou děti sportovně všestranné, nebo se spíše brzy specializují na určitý sport?
Jsou druhy sportů, kdy je specializace nutná už od nízkého věku, myslím si ale, že ve většině případů je to zbytečné. Předchozí generace se specializovali o hodně později a lidé uměli obecně víc sportů. Uměli se postavit jak k letním, tak k zimním aktivitám. Pokud byl člověk sportovec, byl schopen se zapojit do jakékoli hry. To mi u dnešních dětí chybí.
Jaký v tom sledujete dlouhodobý trend? Hýbou se děti lépe nebo hůře?
Situace se zlepšuje. Pohyb a obezita dětí jsou hodně diskutovanými tématy. Často sportují s rodiči, což je nejlepší možná varianta. Děti se návyky učí právě od rodičů. Dokonce se mi zdá, že vídám i více seniorů na procházkách. Doufám, že doroste generace, která bude od mobilů a počítačů utíkat zase ven.
Čím můžou rodiče nejlépe přispět ke správném přístupu k pohybu u svých dětí?
Největší přínos rodičů, když začnou děti sportovat, je ten, že budou důvěřovat trenérům. V posledních letech, možná i díky tomu, že rodiče kroužky a vybavení stojí dost finančních prostředků, mají pocit, že můžou do tréninkového cyklu aktivně zasahovat. Dobrý rodič podporuje a chválí dítě, pokárat by ho měl trenér. Ten by měl umět říct dítěti i kritiku, ale samozřejmě tak, že ho namotivuje, nikoli demotivuje.
Máte nějaké porovnání se zahraničím? Jak jsou na tom české děti ve srovnání s jinými zeměmi?
Přiznám se, že konkrétní srovnání nemám. Ale když se nad tím logicky zamyslím, řekla bych, že děti jsou všude víceméně stejné. Rozdíl bude možná v tom, že v jiných zemích mají širší základny dětí. Buď tam mají lepší péči o děti a mládež nebo děláme chybu někde jinde.
Kdo podle vás převládá? Děti, které nic nedělají, nebo naopak ty, které sportují hodně?
Nejvíc převládá skupina uprostřed. Zdravé sportování. Dětí, které vůbec nesportují bych řekla, že je velmi málo. Už proto, že v rámci povinné školní docházky mají hodiny tělocviku. Obecně bych řekla, že díky motivaci rodičů v Česku sportuje děti dost.
Jaké jsou hlavní přínosy olympijského víceboje pro děti a školy?
Přínosů je hodně. Projekt se dělí na dvě větve. Pro první stupeň je Olympijský diplom a pro druhý stupeň Olympijský odznak. Pro menší děti na prvním stupni je přínos v tom, že je baterie testovacích disciplín, které dokáží identifikovat, jakým směrem by se dítě v rámci svých aktivit mělo vydat, což je důležité pro rodiče. A děti si díky tomu můžou najít sport, pro který mají předpoklady a mají šanci v něm být úspěšné. Pro druhý stupeň je to dosahování jednotlivých stupňů v rámci odznaku. Děti jsou motivované a pravidelně se zlepšují. Učitelé, kteří pochopí podstatu tohoto projektu ho velmi rádi zařazují jako součást tělesné výchovy.
Jaký by měl podle vás být správný učitel tělocviku?
Měl by být výborný motivátor a umět děti zbláznit do sportování. Předávat lásku k pohybu. Důležitou vlastností je taky trpělivost. Měl by být tolerantní a nad nikým nelámat hůl. A měl by mít přirozenou autoritu a respekt u dětí.
Co vypovídají výsledky olympijského víceboje o českých dětech a jejich přístupu ke sportu?
Máme vypozorováno, že děti, které dělají Sazka olympijský víceboj v hodinách tělocviku, jsou pohybově nadané a neustále se zlepšují a posouvají.
Zdroj fotek: Toyota ČR
