Pozornost Pražanů se v těchto dnech soustředí na Libeňský most, který propojuje městské části Holešovice a Libeň. Jedni by stavbu, která je v havarijním stavu, nejraději už zítra začali rozebírat, druzí volají po generální opravě, která by jí prodloužila život.
Most se hlavně nikdy neměl dostat do takto tragického stavu. Proto je tato diskuse o něčem jiném. A totiž, kdo to vlastně způsobil? Proč mosty padají a nikdo to dosud neřešil. Odpověď je jasná: politici na pražském magistrátu na prostě kašlali. Vždyť Praha je vlastně nezajímá. Nemají Prahu na prvním místě. Řeší celostátní politiku. Důkaz? Zastupitelé se vůbec nedostali k tomu, aby diskuzi o budoucnosti mostu, který je pro Pražany velmi důležitý, zahájili.
Celé minulé jednání navíc zastínil spor Matěje Stropnického se starostou Pavlem Žďárským, který ho údajně atakoval vlastním břichem. Viditelně rozrušený Stropnický dokonce vyžadoval zásah policie.
Co se skutečně stalo v temných a nebezpečných prostorách magistrátní kuřárny, se už patrně nedozvíme. A konstruktivního návrhu na řešení situace se Pražané – a tedy jejich voliči – jednoduše nedočkali.
Unikátní stavba, údajně jediný kubistický most na světě, to tedy má dost možná spočítané. Její oprava prý přijde na stejné peníze jako stavba nového mostu, který by sloužil dlouhé roky.
„Že se bod zaměřený na Libeňský most ani nedostal na jednání, mě nepřekvapuje. Naopak, je to zcela typické. Vždyť právě řady pražských zastupitelů v čele s těmi současnými nechali most zchátrat až do současného tristního stavu – nedivím se, že se nemají k řešení ani teď. Divadlo, které včera předvedli, je naprosté dno a názorná ukázka toho, jak současným zastupitelům na Praze nezáleží,“ zdůrazňuje Karel Fischer, předseda hnutí Pro Prahu.
Při příležitosti desátého výročí republiky byl slavnostně otevřen, při výročí stoletém obřadně odpálíme demoliční patrony. Jsem jediný, kdo na tom vidí něco pohoršujícího? Jedná se o zásadní část pražské infrastruktury, o kterou se ale celá desetiletí vůbec nepečovalo a nemyslelo se na budoucnost. Teď za to zaplatíme – jak doslova, tedy sáhnutím do rozpočtu města, tak i případnou ztrátou zajímavé stavby.
Město se dlouhé roky nechová jako řádný hospodář. Nepečuje, nestará se. Nedostatečně se věnuje infrastruktuře, Vedení Prahy spíše nechává město chátrat, aby pak mohlo bořit a následně prezentovat nové plány. Vždyť jak se dá levně propagovat údržba silnic a mostů? Nesnadno. Rozhodně hůře než přestřihávání pásky u nového mostu – což se ještě drze tváří jako pokrok.
„Kdybychom postupovali jako s Libeňským mostem i u jiných staveb v Praze, mohli bychom klidně místo rekonstrukce zbourat i orloj a postavit nový, digitální. Nebo rovnou i Karlův most,“ uzavírá Fischer.
