Orloj na Staromáku a Václavák jsou v poločase velkých návratů. Z Orloje už sundali časostroj kvůli renovaci. Vrátí mu původní natahovací systém. A dolní část Václaváku se má prý konečně přebudovat zpět do podoby náměstí pro lidi, tak jako tomu bylo před sto lety. Tak uvidíme.
Časostroj z Orloje má nyní ve své péči orlojník Petr Skála s manželkou a hodinářská firma Hainz. Po 70 letech bude zásadní opravě podroben i rám orloje. Věřme, že se stroj nezastaví podobně jako v legendě o mistrovi Hanušovi, kterého oslepili a on údajně někam sáhnul a stroj pak nešlo rozchodit. Jak ubezpečil orlojník, při demontáži se neobjevila žádná nepříjemná překvapení.
Restaurování přijde na více než devět miliónů korun. Důvodem není, že by se něco vyloženě rozsypalo, ale zkrátka zub času pracuje i na precizním stroji, který ho odměřuje. Zajímavé je, že se upraví natahovací mechanismus k původnímu systému. To znamená lanový dřevěný buben, konopná lana, kamenná závaží.
A jak je Orloj starý? Těžká odpověď. Už v roce 1410 udělal Mikuláš z Kadaně nová ozubená kola, ale stroj jako takový byl podle odborníků ještě starší, a to z druhé poloviny 14. století.
Chce se dodat, že jsme měli štěstí v neštěstí, když v roce 1945 Němci rozstříleli na padrť jedno křídlo Staroměstské radnice, archiv, a kdy to koupila i střecha Staroměstské věže (hořela), tak že se v prach neobrátil i Orloj. Vždyť je také nejstarší s původním mechanismem v Evropě.
Snad bude pěkně na Můstku
Dolní část Václaváku se má podle radnice změnit už letos. Úřad vydal povolení. Co nevidět se má začít a hotovo plánuje mít magistrát do konce roku. Proměnu namalovala kancelář Cigler Marani Architects. Bude to stát 150 miliónů korun. Proměna se plánuje již více než deset let.
Podle primátorky Adriany Krnáčovou (ANO) je to skvělá zpráva. Neradujeme se však, dokud to nebude. Slibů tu už bylo dost.
Více stromů a prostoru pro chodce, místo asfaltu dlažba. Architekti ale neměli moc práce. A nechápeme, proč to magistrátním politikům, i těm předchozím, trvalo tak dlouho. Stačí se podívat na staré fotografie Václaváku. Je to v podstatě návrat k původní logice náměstí, kde má být prostor zejména pro chodce a zeleň kvůli vláze a stínu v rozpáleném létě.
„Václavské náměstí by po obnově mělo působit jednotným a kompaktním dojmem,“ oznámila Krnáčová. Není třeba používat velkých slov. Je třeba z náměstí zase udělat náměstí.
Na místě, kde je Muzeum, stávala ještě před sto padesáti lety Koňská brána a končila tam Praha. Na místě železnice vedly hradby. A v těchto místech bylo pusto prázdno. Vinohrady a Žižkov (dnes vysoce ceněné širší centrum) se rozvinuly v dynamickou periferii až na přelomu předminulého a minulého století. A v místě, kde je dnes Můstek, v podstatě končil nějaký větší obchodní šrumec. Časy se zkrátka mění, nejen ty, co odměřují na Orloji.
