První rozhovor roku 2022 pro vás připravili společně zakladatel a hlavní analytik Golden Gate Pavel Ryba se svou manželkou Monikou, která se Pavla ptala na uplynulý rok, výhled na příští období a také na hodnoty, které se z naší společnosti ztrácejí.
Pavle, před deseti lety jste v souvislosti s krizí roku 2008 s Pavlem Kupkou založili firmu na prodej drahých kovů s cílem pomoci připravit českou a slovenskou společnost v rámci správy majetku tak, aby prošla časy hojnosti i nejistoty bezpečně. Jak hodnotíš těch deset let práce?
Za deset let se podařilo mnoho věcí. Předně jsme s Pavlem založili firmu, které se podařilo naplnit téměř všechny cíle, které jsme měli. Snili jsme o tom, že se staneme nejsilnějším hráčem na trhu. Stanovili jsme si cíl, že budeme jednou mít 100 tisíc klientů. A velká část z toho se nám podařila. Na jaře to bude 11 let od vzniku společnosti a z nuly máme přes 50 tisíc klientů. A jejich počet nám v posledních měsících stále rychleji roste. Jsem přesvědčen, že do dalších tří let dosáhneme oněch magických 100 tisíc klientů. V roce 2021 jsme překonali obrat přes pět miliard korun a máme téměř 50% podíl na trhu. Stali jsme se největším evropským prodejcem fyzického stříbra. To jsou všechno velké úspěchy a je skoro zázrak, že se nám to podařilo. Je za tím ohromné množství práce mých kolegů, bez nich by to nešlo. Co je však ještě důležitější: podařilo se nám naplnit naše dlouhodobé vize. Cílem nebylo jenom vybudovat velkou firmu, prodat hodně zlata a vydělat peníze. Přáli jsme si změnit trh, změnit přístupy a myšlení lidí. Naučit naše spoluobčany lépe spravovat svůj majetek. Skutečně diverzifikovat rizika ekonomiky, od finančních trhů, centrálních bank i vlád. Učit lidi vnímat širší historické a ekonomické souvislosti. Do vzniku GOLDEN GATE CZ a.s. v České republice téměř neexistovalo spoření do drahých kovů. Dnes se stává již standardem správy majetku a dlouhodobého investování. Podařilo se nám to díky tomu, že děláme více, než jen prodáváme zlato. Pořádáme přednášky, konference, točíme vzdělávací videa a píšeme mnoho článků. Začal jsem psát knihy na tato témata a s tebou, Moniko, jsme si založili nakladatelství právě s cílem vzdělávat a edukovat společnost, kde vydáváme a překládáme knihy, které směřují ke stejným cílům jako Golden Gate.
Protože základem je jednat v rámci hodnot ve všem, co člověk dělá a čemu věnuje energii?
Přesně tak, za jeden a půl roku od vydání knihy Zlatý boss, který chodil bos si tuto knihu pořídilo více než 14 000 čtenářů, což je na český knižní trh opravdu velké číslo. A to není žádná beletrie. Velmi srozumitelně je tam vysvětleno vše, co je smyslem a posláním Golden Gate. Jsem přesvědčený, že společnost můžeme změnit pouze jejím vzděláváním, učením se jinak a objektivněji vnímat souvislosti a pracovat s informacemi. Díky tomu je tento projekt tak úspěšný.
Myslíš, že je to právě proto, že nabízíme nejen vzdělávání a informace, ale že také to, o čem mluvíme nebo píšeme, v praxi aplikujeme?
Ano. Přicházíme nejenom s diagnózou, ale i s řešením, co s tím v praxi. A věřím, že tomu tak bude dlouhodobě.
Poslední dva roky žijeme tzv. epidemiologickou krizi s covidem. Na jaře loňského roku tato krize zamávala s trhy a cenou aktiv. Následky, zejména vzhledem k historicky nevídaně rychlému kvantitativnímu uvolňování, se projevily okamžitě v růstu kapitálových trhů a dnes v podobě inflace. Deset let varujeme, že pokud něco nezměníme, přijde inflace vyšší než 2 %, a ať se lidé připraví na šesti- a víceprocentní inflaci. Lidé se nám smáli a říkali, že strašíme. Toto období vyšší inflace dnes prožíváme a ani jeden z nás z toho nemá radost. Jak to ovlivňuje a bude ovlivňovat naše majetky, případně budoucí strategii investorů?
To, co jsme zažili, bylo velmi nepříjemné a těžké období. Jsem však přesvědčený, že to nebyla žádná krize. Byla to karanténa, lockdowny apod. Ještě nás v počátku roku 2022 potrápí varianta omikron, která „doproočkuje“ i odpírače a snad se již vrátíme k normálnímu životu. Ale s krizí to nemělo opravdu nic společného. Na chvíli zamrzla ekonomika, trhy padaly jen tři týdny, než je centrální banky opět napumpovaly nahoru. V Evropě téměř nevzrostla nezaměstnanost. Lidé nechodili do práce, ale od státu pobírali peníze a paradoxně v době nepracování bohatli. Nebylo kde a za co utrácet, ale příjem jim chodil stále. Takto krize opravdu nevypadá. Dokládá to také fakt, že nedošlo k deflaci, poklesu cen. Naopak, neskutečné pumpování peněz do ekonomiky – ať z centrálních bank, nebo od vlád – způsobilo růst inflace a minimálně v Česku přehřívání ekonomiky. Máme mnohem více volných pracovních míst než nezaměstnaných, není kde brát lidi, trhy nemovitostí, komodit a akcií explodovaly a s tím i inflace. Inflace se na počátku roku 2022 přiblíží k 10 %, dokonce by mě nepřekvapilo, kdyby překročila magických 10 %. Máš pravdu, mnoho lidí se nám vysmívalo nebo nám před dvěma, třemi lety vyčítalo, že strašíme lidi neudržitelnými dluhy, vysokou inflací, která nikdy nepřijde, a to jenom proto, abychom prodali zlato. Dnes se potvrzuje, že to nebylo strašení, ale pouze poukazování na to, k čemu velké dluhy a nadprodukce peněz nakonec povedou.
Ano, naším cílem a smyslem práce je především lidem pomoci uvědomit si rizika, shromáždit fakta a souvislosti, aby se pak mohli rozhodnout ve svůj prospěch. Zda si objektivní možnosti a fakta připustí, je pak již na jejich volbě.
O to jsme se dlouhodobě snažili. Chtěli jsme lidi okolo nás varovat, pomoci jim připravit se na to, až jejich úspory budou likvidovány inflací. Aby zkrátka neztratili, ale byli ochráněni. A věřím, že se nám to alespoň částečně povedlo. Z toho, že jsme měli pravdu, ale radost opravdu nemám. Jinak to, co nás čeká, bude vystřízlivění a myslím, že máme krizi teprve před sebou. Ono nelze inflaci, kterou máme nyní, zkrotit jinak než zvyšováním sazeb. Skutečné dlouhodobé důvody inflace, kterou prožíváme, leží opravdu v měnových otázkách, v dlouhodobě nadměrně uvolněné měnové politice a nadprodukci peněz. Covid růst cen jenom odstartoval. A to, jak prudce zvedá ČNB sazby, je jediná cesta, jak zkrotit inflaci. Ovšem za cenu ochlazení předlužené ekonomiky a způsobení mnoha potíží dlužníkům. Postupně budou utahovat politiku i ostatní centrální banky, což má potenciál vyvolat ekonomickou recesi.
Mnoho lidí se těší na to, že se po covidu vrátí život do stavu jako před pandemií. Ale to není možné, protože se změnily proměnné.
Máš pravdu. Vidím to podobně. Přece jen pocovidový ekonomický růst stojí na vratkých základech, na měnové a fiskální stimulaci. A tento růst teď centrální banky musí začít nedobrovolně podkopávat, tedy pokud nechceme přijít kvůli inflaci o téměř všechny úspory. Pro investory to bude opravdu velká výzva. Budou muset změnit své strategie a svá paradigmata.
V souvislosti s těmito událostmi poptávka po zlatě a stříbře výrazně vzrostla. Jak drahé kovy naplnily svůj význam v majetkovém portfoliu a jakou hlavní funkci budou pravděpodobně mít drahé kovy v následujících dvou až pěti letech?
Je to tak, zejména v roce 2020 poptávka po kovech stoupla extrémně. S koncem roku 2021 a zrychlující inflací začíná poptávka opět významně růst. Drahé kovy plní svoji roli dobře. I přes to, že si v roce 2021 vzaly oddechový čas po strmém růstu z roku 2020. Od počátku roku 2020 cena zlata i po korekci v roce 2021 stoupla z cca 1 500 USD na cca 1 800 USD, a překonala tak inflaci. A to nejlepší mají drahé kovy teprve před sebou. Historie ukazuje, že zlato, zejména pak stříbro, roste v závěsu za inflací, ne současně s ní. Ve finální fázi inflační epizody drahé kovy inflaci významně předbíhají. V roce 2021 nasály inflaci průmyslové komodity, akcie a hlavně nemovitosti. Zlato se stříbrem po loňském růstu lehce zkorigovalo. Sem se zatím inflace nepřelila. Ale to se může během několika málo měsíců změnit a nejspíše tomu tak bude. Nyní, v lednu 2022, je optimální doba na to pouzamykat zisky v akciích a nemovitostních projektech a diverzifikovat je směrem ke zlatu. Kdo je trochu hráč a chce si vsadit na možnost vydělat na budoucím vývoji, myslím, že velmi pěknou příležitost nabízí stříbro. Myslím si, že ani bitcoin ještě neřekl své poslední slovo a nabízí nám zajímavou příležitost. Role zlata a stříbra v portfoliu bude v nejbližších třech letech naprosto zásadní. Sem se přesune ohromný kapitál a do pěti let pravděpodobně několikrát překonají oba kovy historická maxima. Jak to říkal Juraj Karpiš na posledním Vyšehradském fóru, na investování do standardních cyklických aktiv už je skoro pozdě. Inflace je již započtena v akciích a nemovitostech. I když už je cena zlata výše než před třemi lety, je nyní nejen nominálně, ale zejména relativně levnější než před rokem. U stříbra to platí dvojnásob. Naopak cyklická aktiva budou zvyšováním sazeb historicky trpět.
Žijeme v době, kdy lidé očekávají, že se vše odehrává rychle. My ale spolu často řešíme, jak je důležité si uvědomit, že musí dojít k více řetězovým reakcím, aby na trzích nastalo „drama“. Jsme tedy již v krizi?
Na co se musíme připravit, jsou rychlé a skokové změny. Podstata velkých změn je v jejich rychlosti a komplexnosti. Myslím tím, že nezasáhnou pouze jednu oblast. Je naivní si myslet, že inflace bude sama o sobě odděleným problémem. Že nezasáhne ekonomiku, finanční trhy, neuspíší neodvratitelné společenské změny a neodhalí neřešené sociální či jiné, např. demografické, problémy. Velmi dobře o těchto tématech publikují prof. Miroslav Bárta či Nassim Taleb. Vzpomeňme si na to, co urychlilo arabské jaro a velké politické, ekonomické i společenské změny zejména na severu Afriky a na Blízkém východě. My si to již tolik nepamatujeme, ale v letech 2010 a 2011 také poměrně rychle rostla inflace. I když více sektorově. Prudce rostly zejména ceny zemědělských komodit. A pokud jste v chudé zemi a například 60 % svého příjmu vydáte za potraviny, jejichž cena vzroste například o 50 % (obilí, mouka, olej…), tak už nemáte co ztratit. Dáte se do pohybu. Už nejste ochotni tolerovat korupci politiků, ozbrojených složek apod. Už toho máte dost, jde vám o život – už nemáte dost peněz na základní životní potřeby. Prudký růst cen potravin odstartoval svržení mnoha režimů a zažehl obrovskou migrační vlnu, se kterou jsme se stále jako Evropa nevyrovnali. A vše se seběhlo najednou. V mnoha oblastech života a společnosti současně. Dnes čelíme větším výzvám. Ne sektorové, ale plošné inflaci, gigantickému zadlužení, energetické krizi a Green Deal revoluci, zdravotní krizi apod. Ale v krizi ještě nejsme, ta nás teprve čeká a bude nejspíše více než jen ekonomická. Stačí se podívat na východní hranice Ukrajiny, z toho nemám vůbec dobrý pocit.
Takže bys za dobrou strategii označil sebevzdělávání, trpělivost a chladnou hlavu?
Určitě bych začal tou chladnou hlavou. Základem je nepanikařit a nepodléhat strachu. Cílem není se strašit. Mnozí by nás rádi vystrašili, abychom byli lépe manipulovatelní. Strach způsobuje paralýzu a brání nám přemýšlet nad okolnostmi a situacemi, kterým čelíme a jak se s nimi vypořádat v souvislostech. Faktem je, že nás čekají náročná období a velké výzvy. Navíc jsme si navykli na 40 let hojnosti a blahobytu, bez nepokojů a válek. To je historicky ojedinělé a nemůže to trvat věčně. Ale neznamená to, že bychom se měli bát a panikařit. Jak říkáš, je zásadní se vzdělávat, rozšiřovat si obzor, přemýšlet v souvislostech, chovat se jinak, s ohledem na to, že změny jsou jisté, a abychom se na úrovni chování jednotlivce i skupiny a také při správě svého majetku chovali jinak. S přihlédnutím k tomu, co pravděpodobně může přijít, a ne s ohledem na to, jak jsme se měli a jak se co chovalo či dělo v minulosti. Určitě musíme být trpěliví a pracovat na disciplíně, sebekázni a hodně na sebeovládání.
Jak se změny z posledních měsíců – vyšší inflace, navyšování úrokových sazeb – projeví na trhu nemovitostí a dluhopisů zejména v českém prostředí? Jsou to nejčastější investiční nástroje většiny obyvatel České republiky.
Začnu u toho jednoduššího, u dluhopisů. Výnosy na dluhopisech s růstem sazeb začaly růst a porostou. I proto se rozčilovala bývalá ministryně financí na ČNB za zvyšování sazeb, protože vzrostou náklady na obsluhu státního dluhu. To pro český rozpočet není dobrá zpráva. Je to také špatná zpráva pro ty, co do dluhopisů investovali za rekordně nejnižších úroků před několika lety. Výnos mají nízký, ceny dluhopisů budou klesat a výnosy jsou významně nižší, než je znehodnocování úspor uložených v dluhopisech inflací. Nutno podotknout, že i v budoucnu budou pravděpodobně výnosy nižší, než bude inflace. U nemovitostí je to složitější. Trh nemovitostí má značné zpoždění vzhledem velké setrvačnosti. I když někomu prudce vzrostou hypoteční sazby a on už není schopen splácet svoji hypotéku, tak takový člověk ještě docela dlouho bojuje, jde mu o hodně. Půjčuje si v rodině, bere si spotřebitelské úvěry apod. Hlavně aby nepřišel o střechu nad hlavou. Tedy ceny nemovitostí začnou klesat až s přibližně odstupem jeden a půl až dva roky po vypuknutí krize nebo prudkého nárůstu sazeb. Potom zase klesají poměrně dlouho, i když již například akcie jeden nebo dva roky již rostou, nemovitostní trh se neoživuje. Osobně si myslím, že v roce 2022 budou ceny nemovitostí kulminovat. Až se hypotéky přiblíží k 6% úroku a při takto, dnes nesmyslně vysokých cenách nemovitostí se stanou pro většinu populace nemovitosti nedostupné – při 6 % na hypotékách už na nákup nemovitosti lidé prostě nedosáhnou. Pokud by měly být sazby vyšší delší dobu, a vše tomu nasvědčuje, tak o rok až dva později začnou lidé s hypotékami na krev krachovat, budou muset prodávat a ceny nemovitostí začnou klesat. Exponencialita úročení je neúprosná. Ze 4milionového úvěru dělají při 2% sazbě roční úroky 80 000 Kč, tedy necelých 6 700 Kč měsíčně. Při 6% sazbách, ke kterým se na hypotékách přiblížíme, je to při stejné výši úvěru neskutečných 240 000 Kč ročně jen na úrocích, tedy rovných 20 000 Kč měsíčně, a to bez splátky jistiny. A k tomu rodiny trpí prudkým nárůstem jiných výdajů: raketový růst cen energií, pohonných hmot, potravin a dalších nezbytných výdajů. Takže lidé s hypotékami to budou mít velmi těžké a musí se nějak připravit. Zároveň si myslím, že máme zaděláno na vystřízlivění z nemovitostního opojení a může přijít dlouhodobější pokles cen nemovitostí, v roce 2023 a v dalších letech.
Myslíš, že se lidé, kteří své úspory a budoucnost vsadili na pořízení vlastního bydlení na hypotéku, kterou neumí kdykoli splatit, zvládnou na změny připravit? Prosím tě, pokus se nabídnout praktické řešení, které by v zásadě zvládla rodina s průměrným příjmem.
Myslím, že někteří to zvládnou dobře, jiní hůře a mnohým to může zlomit vaz. Prostě dluhovou zátěž neunesou a budou muset nemovitosti prodat a mnozí skončí v dluzích. Jak jsem říkal v předchozí otázce. Není to pouze o růstu úrokových sazeb, ale i o růstu inflace. Zkrátka zdražuje vše, nejen splátka hypotéky. A upřímně, komu zaměstnavatel přidá od nového roku 10 a více procent na výplatě? Řešení je několik. Vždy je potřeba zvolit je individuálně. Základem je spořit a vytvářet si rezervu k splácení hypotéky. To je naprostý základ. Pokud toho nejste schopni a už dnes máte rodinný rozpočet našponovaný a nemáte žádné úspory, máte v zásadě dvě možnosti. Za prvé začít dělat něco navíc, něco lépe, začít podnikat, zvýšit si kvalifikaci, najít si druhou práci, vydělávat více peněz a ty uspořit a investovat. Pokud toho nejste schopni nebo nejste ochotni dělat něco navíc, abyste měli úspory, tak byste měli vzít rozum do hrsti a udělat nevyhnutelné. Pokud již teď nemáte skoro na splácení hypotéky, tak je velká pravděpodobnost, že v budoucnu zkrachujete. Proto prodejte nyní, na cenovém maximu, svoji nemovitost, pravděpodobně se slušným ziskem. Peníze rozumně a bezpečně investujte a přestěhujte se do nájemního bydlení. Po krizi, pokud všechny peníze neutratíte, si koupíte stejnou nebo podobnou nemovitost levněji než nyní, a pokud mezitím vyděláte nějaké peníze navíc (prací nebo investováním), můžete být v lepší situaci než nyní. Určitě bych doporučil investovat peníze spíše do aktiv, která profitují z inflace a nepříznivého vývoje. Takovými aktivy jsou historicky zejména drahé kovy. Pokud nemáte hypotéku na krev, tak přebytek peněz již nyní investujte v podobném duchu a zásadách, nezapomínejte na diverzifikaci. Tvořte si rezervu, likvidní a bezpečný polštář.
A z makroekonomického pohledu? Hodně spolu rozebíráme akciové světové trhy. Jak ty ovlivňují naše investiční portfolia?
Z pohledu makra bude zásadní, co udělají centrální banky. A o tom nemusíme mnoho spekulovat. Všechny dříve či později donutí inflace více či méně utáhnout měnové politiky, zastavit kvantitativní uvolňování a budou muset zvyšovat sazby. To není dobrá zpráva ani pro akcie, ani pro dluhopisy a nemovitosti. Doporučil bych se vrátit k jednomu z prvních Vyšehradských fór, na kterém vystoupil Jaroslav Brychta (ročník 2013, sestřih můžete zhlédnout na https://vysehradskeforum.cz/minule-rocniky.html – pozn. red.). Jeho téma je velmi nadčasové a vysvětloval tam, jaký vliv mají rostoucí sazby na investiční aktiva. Akciové trhy mají to nejlepší, pokud ne vše, za sebou. Přece jen je to nejdelší růstová série v historii lidstva, od roku 2009. Jsou nominálně i valuačně velmi vysoko. Zdravá korekce by byla namístě a centrální banky navíc vypínají penězovody, kterými tekl kapitál zejména na akciové trhy. Musíme tedy počítat s návratem vyšší volatility do těchto trhů.
Oba jsme zastánci tzv. rakouské školy a jsou nám blízké názory Nassima Taleba. Ten například říká, že v dobách hojnosti je namístě v investicích riskovat, nebo alespoň se nebát nějaké investiční riziko podstupovat, ale v dobách nejistoty přeskupit majetek do méně rizikových aktiv, a to i za cenu nízkého nebo nulového výnosu. Mohl bys, prosím, tuto jeho myšlenku rozvést?
Je to přesně tak. V dobách hojnosti, kdy je uvolněná měnová politika, kdy nám centrální banky nafukují bubliny a „garantují“ nám výnosy v cyklických aktivech, je rozumné se s nimi částečně svézt a kupovat si rizikovější aktiva, jakými jsou například akcie. Hojnost a přemíra kapitálu způsobují, že se snižuje volatilita na těchto trzích a tato aktiva mají tendencí spíše růst než klesat. Na tom můžeme vydělat. Podobně je tomu u nemovitostí. Mnozí si to neuvědomují, ale nákup nemovitosti na hypotéku je pekelně riskantní investice. Je to pákový obchod, investice na úvěr. V dobách hojnosti na tom můžeme nekřesťansky vydělat. Při 80% hypotéce na růstu ceny nemovitosti vyděláváme 5krát více, než jsou naše vložené úspory. Ale v době, kdy se ekonomický cyklus otočí, něco donutí otočit politiku centrálních bank, jako nyní například inflace, stávají se rizikové investice skutečně rizikovými. Při poklesu nemovitostí proděláváme své vložené úspory 5krát rychleji. V duchu doporučení Taleba je potom namístě, než začnou akcie nebo nemovitosti klesat, zamknout zisky a přesunout je do fyzických, protikrizových a protiinflačních aktiv, do antifragilních aktiv typu zlata. V době propadu na trzích akcií nebo nemovitostí určitě neřešíme to, že zlato nemá úrok nebo dividendu, anebo výnos z nájmu. Jde nám o uchování kupní síly. Navíc v krizových scénářích cena zlata většinou roste. Je to ta správná antifragilní pojistka. Vysvětluje to nejen Nassim Taleb, jehož myšlenky rozebíral Jaroslav Brychta na jednom z prvních Vyšehradských fór.
Našim dětem vštěpujeme, že existují v zásadě dva modely, jak se ekonomicky chovat. Buď utratit více, než kolik vyděláme, nebo vydělat více, než kolik utratíme.
Jsou v zásadě jenom dva vzorce chování. Vzorec bankrotu a vzorec prosperity. Vzorec bankrotu, pro který se rozhodly státy a nemalá část populace, je dlouhodobě utrácet více, než kolik vyděláme. Opakem je vzorec prosperity, kdy dlouhodobě vyděláváme více, než kolik utrácíme. Je na každém z nás, pro jaký vzorec se rozhodneme. Vlády si už vybraly. Otázka je, pro co se rozhodneme jako jednotlivci. A cílem není nezbytně žít jako asketa. Budoucí doba mnoha změn nabízí nejen příležitosti ke ztrátám, ale také k zisku. Nabízí mnoho možností. I v tom je pro mnohé projekt Golden Gate velkou příležitostí.
Naší nejoblíbenější diskusí je ale asi téma, kdy spolu hledáme odpověď na otázku, zda jsme v ekonomické krizi nebo v krizi hodnot. Jako společnost jsme ve vědeckém vývoji ušli, zejména v posledních desetiletích, ohromným skokovým vývojem. Tak dobře, jak se materiálně jako společnost máme dnes, jsme se v historii ještě nikdy neměli. Ale platíme za současnou hojnost (byť ji na individuální úrovni vnímáme různě) ztrátami jinde. Myslím tím zejména ztrátou hodnot a schopnosti definovat, kam chceme jako společnost směřovat.
Myslím si, že k ekonomické krizi směřujeme, ale ještě tam nejsme. Krizi hodnot začínáme zažívat. Krize hodnot vzniká postupně a plíživě. Nedělám si ideály, že lidé v minulosti byli lepší než nyní. Není to svádění krize a neúspěchu na lidi, kteří se stávají horšími. Jak říkal můj táta, měl bych být vždy připraven v životě na to, že lidé jsou sv*ně, že lžou, kradou, závidí a smilní (pozn. Moniky: Pavlův otec je jinak velký lidumil a svobodomyslný člověk, ale realista). Tak tomu vždy bylo. To, co se cyklicky objevuje, je to, jak nás jako jednotlivce i jako skupiny ovlivňují okolnosti a prostředí. Obecně v období hojnosti a nadbytku zpohodlňujeme, nesnažíme se, zakrňujeme, nepracujeme na sobě. Chceme od sebe i od okolí méně, protože si vystačíme s tím, co máme nebo dostáváme. V tomto období hojnosti a nadbytku vzrůstá nepotismus a není prostor pro skutečné lídry a ani potřeba společnosti po skutečných velikánech a lídrech. Přesně v té době žijeme. Najděte a označte, nejen v české, ale i evropské politice nějakého lídra, velikána či myslitele? Nikdo mě nenapadá. Zažíváme úpadek v mnoha směrech. Naopak období stresu, nouze a výzev v nás formuje snažení a dává prostor i volá po obrození lídrů a velikánů, kteří směřují společnost z tísně ven, k lepší budoucnosti. V tomto ohledu zažíváme krizi hodnot. Další rozměr krize hodnot vnímám v konzumním způsobu života. V návyku a očekávání mít vše a ihned. I když na to nemám, tak si to pořídím. Navykli jsme si okamžitě uspokojovat své potřeby. Třeba i na dluh. Ono je zdravé si nějakou chvíli něco odpírat, spořit si na to, pracovat proto, namáhat se a snažit. Nejenže z toho potom máme větší radost, ale hlavně nás proces snažení dosáhnout toho, na co momentálně nemáme, kultivuje. Posouvá nás dopředu a stáváme se díky tomu lepšími lidmi. Práce šlechtí. Nemluvě o tom, že uspokojit vše a ihned, klidně i za cenu půjčky, nás zadlužuje a tím i zotročuje. A být otrokem je stav, který není povznášející, není kultivující, ba právě naopak. V jiné rovině navíc historicky poprvé čelíme v posledních desetiletích celosvětově pandemii ateismu, což bude mít nepochybně vliv na formování našich hodnot a postojů do budoucna. To je pro lidstvo novou výzvou, s tím zatím neumíme pracovat. K tomu všemu máme internet, záplavu informací a „svobod“, se kterými jsme se dosud nenaučili dělat. Kvalitativně v tomto prostředí zatím spíše ztrácíme, než získáváme.
Jak se k tomu můžeme postavit na individuální úrovni?
Je to o osobní odpovědnosti a o přístupu každého z nás. A to by nám nemělo být volné. Měli bychom si hlídat své osobní postoje a sklony. Jak se profilujeme, co nás táhne. Kam směřujeme a jaké hodnoty reprezentujeme, kam chceme směřovat. Negativními rysy, které působí špatně na kultivaci nás jako jednotlivců i společnosti jsou chamtivost, egocentrismus, sobectví a závist. Tyto rysy a postoje jsou kořenem mnoha zlých věcí v životě, v rodinách, v pracovním prostředí i ve společnosti. Pokud proti těmto postojům budeme bojovat a budeme se více soustředit na vyšší smysly života a našeho snažení, budeme se mít lépe. Pokud bychom tyto negativní sklony nahrazovali štědrostí, velkorysostí, zájmem o druhé, úctou a respektem k druhým lidem i k jejich majetku, a pokud bychom druhým přáli dobré, projevovali bychom v životě opravdovou zásadovou lásku, měli bychom se lépe a mnohem důstojněji bychom zvládali všechny, i těžké výzvy, kterým budeme čelit. Je to však o ohromném a dlouhodobém množství práce, kterou bychom museli sami na sobě odvádět. Je to o každém z nás, a ne o těch druhých. Je jednoduché ukázat prstem na toho druhého, co on by měl změnit, kde by měl začít. Už Ježíš zmiňuje podobenství o trámu a třísce v našem oku, jak trefné. Na začátku nového roku si všichni přejeme „štěstíčko a zdravíčko“, to je určitě dobře a je to důležité. Já bych si moc přál, abychom tomu však šli aktivně naproti. Abychom se rozhodli každý den pracovat proto, abychom měli to „štěstí a zdraví“. Štěstí opravdu přeje připraveným. Pokud se všichni rozhodneme proto, abychom byli „ti připravení“, věřím, že na nás i to „štěstí“ sedne. Rok 2022 bude rokem mnoha příležitostí, věřím tomu, že drahé kovy zažijí velmi úspěšné období, a věřím tomu, že společně můžeme aktivně tvořit lepší budoucnost. To bych nám všem moc přál a přeji si, aby nám v tom projekt Golden Gate v mnoha rovinách napomáhal.
Vybrané citáty:
Do vzniku GOLDEN GATE CZ a.s. v České republice téměř neexistovalo spoření do drahých kovů. Dnes se stává již standardem správy majetku a dlouhodobého investování.
Chtěli jsme lidi okolo nás varovat, pomoci jim připravit se na to, až jejich úspory budou likvidovány inflací. Aby zkrátka neztratili, ale byli ochráněni. A věřím, že se nám to alespoň částečně povedlo.
Zejména v roce 2020 poptávka po kovech stoupla extrémně. S koncem roku 2021 a zrychlující inflací začíná poptávka opět významně růst. Drahé kovy plní svoji roli dobře. I přes to, že si v roce 2021 vzaly oddechový čas po strmém růstu z roku 2020.
V krizi ještě nejsme, ta nás teprve čeká a bude nejspíše více než jen ekonomická. Stačí se podívat na východní hranice Ukrajiny, z toho nemám vůbec dobrý pocit.
Základem je nepanikařit a nepodléhat strachu. Cílem není se strašit. Mnozí by nás rádi vystrašili, abychom byli lépe manipulovatelní. Strach způsobuje paralýzu a brání nám přemýšlet nad okolnostmi a situacemi, kterým čelíme a jak se s nimi vypořádat v souvislostech. Faktem je, že nás čekají náročná období a velké výzvy.
Lidé s hypotékami to budou mít velmi těžké a musí se nějak připravit. Zároveň si myslím, že máme zaděláno na vystřízlivění z nemovitostního opojení a může přijít dlouhodobější pokles cen nemovitostí, v roce 2023 a v dalších letech.
Pokud nemáte hypotéku na krev, tak přebytek peněz již nyní investujte v podobném duchu a zásadách, nezapomínejte na diverzifikaci. Tvořte si rezervu, likvidní a bezpečný polštář.
Obecně v období hojnosti a nadbytku zpohodlňujeme, nesnažíme se, zakrňujeme, nepracujeme na sobě. Chceme od sebe i od okolí méně, protože si vystačíme s tím, co máme nebo dostáváme.
Navykli jsme si okamžitě uspokojovat své potřeby. Třeba i na dluh. Ono je zdravé si nějakou chvíli něco odpírat, spořit si na to, pracovat proto, namáhat se a snažit. Nejenže z toho potom máme větší radost, ale hlavně nás proces snažení dosáhnout toho, na co momentálně nemáme, kultivuje.
Rok 2022 bude rokem mnoha příležitostí, věřím tomu, že drahé kovy zažijí velmi úspěšné období, a věřím tomu, že společně můžeme aktivně tvořit lepší budoucnost.
